Sídlo Akatsuki

Kensei

Když po Sayuri letěl šíp, tak ho bez problému odstranila rovnou se dala do útoku a to tak, že hodila kunai na místo, z kama přiletěl šíp. Když Sayuri zakřičela, ať ten dotyčný vyleze, tak mě ta rána začala bolet až tak moc, že se mi podlomily kolena. Ten šíp ... asi je otrávený.. Řekl jsem a v lese šla vidět postava, ale neviděl jsem ji do tváře, protože byla ve stínu. Kdo to je? Pomyslel jsem si ..

Sayuri

Když se Kensei bolestí podlomili nohy, tak jsem sundala klobouk a složila pár pečetí a dala ruce k sobě. Raiton: Shisākasu Vykřikla jsem a směrem na tu osobu se vyřítilo několik hodně silných blesků, pak jsem si akorád klekla ke Kenseiovi a podržela ho. Otrávený? Můžeš se hýbat? Zeptala jsem se a jen se koukala co ta technika svede.

Kensei

Když Sayuri po tom člověku použila techniku, která po něm vyřítilo několik blesků, tak cíl zasáhla, ale pořád tam stál. Za chvilku se rozplynul a nikde jsme ho nemohli vidět. Když se mě zeptala, zda se mohu hýbat, tak jsem nemohl ani promluvit, byl jsem celý ztuhlý a rána bolela každou sekundu čím dál víc. Nevím kdo jste, ale chci všechno, co u sebe máte. Slyšeli jsme z dálky a já se ani nehnul.

Sayuri

Když se rozplynul a objevil se někde jinde, tak mi došlo, že se jedná o nějakou techniku přemístění. Může se přemístit... a už nemá moc kam, protože tu moc místa není. Pomyslela jsem si a vytáhla svoje jehly. Naplnila jsem je ohnivou chakrou a roztočila se s nima, přičemž každá jehla se rozpadla na 2 další a pokryli tak okolí kolem nás a tu nejsilnější jsem hodila přímo na něho a jen jsem čekala, kam se přemístí.

?????

Když za holka hodila do všech stran jehlice, tak jsem si řekl, že nemá šanci se do mě strefit, ale ty jehlice se rozpadly, takže na mě letělo spousta jehlic, ale nic, co by nezvládl pokrýt strom, za který jsem se skoval. Všechny jehlice narazily do stromů a keřů, kterých bylo kolem těch dvou miliony.. Takže si chceš hrát? Stačí šíp a je konec. Řekl cizinec.

Sayuri

Když řekl, že stačí šíp, tak jsem se zasmála. Je po všem. Řekla jsem a složila pečeť, přičemž všechny jehlice explodovali a vyslali tak chakrovou vlnu, která hodně poškodí nepřítele. I s malým načiním můžeš zahrát velké divadlo. Dodala jsem a jen sledovala explodované okolí a při nejhorším si to jistila technikou náhrady.

????

Myslel jsem, že tohle bude snadné, ale když najednou všechny jehlice explodovali, tak kolem Kenseie a Sayuri bylo prázdné místo, které hořelo. Co se stalo? Pomyslel jsem a jen se držel na nohu, kterou proletěl kus velkého dřeva. Ta bolest .. Pomyslel jsem si a všude na těle jsem byl popálený.

Sayuri

Byla to celkem bomba, když jsem po výbuchu viděla toho ninju, tak jsem skočila k němu a aktivovala sharingan. Tak povídej, kdo tě poslal? Zeptala jsem se a přímím pohledem ho sledovala.

????

Když jsem byl na kolenou, tak jsem nedával pozor na tu dívku, ale snažil si vytáhnout ten kus dřeva z nohy. Když jsem nedával pozor, tak už přede mnou byla ta holka. Hned se mě zeptala, kdo mě poslal a já ji na to odpověděl. Nikdo mě neposlal! Řekl jsem nahlas.

Sayuri

Tím pádem se modli pro to, aby si měl protilátku. Řekla jsem a čekala, jestli u sebe jednu bude mít. Jestli u sebe nemá protilátku, tak to bude zlé, ale taky mi může lhát. To by jsme se pak museli vrátit zpátky do skrýše. Pomyslela jsem si a čekala jestli z něho vypadne něco rozumného.

?????

Když se dostala k věci a hned se ptala na protilátku, tak jsem se zasmál. Myslíš si, že jsem tak hloupí? Jakmile ti tu protilátku dám, tak mě zabiješ. Řekl jsem a jen jsem viděl, jak ten její kamarád upadl na zem. Ani nevím, jestli by ještě zabrala. Řekl jsem a díval se té holce do očí a viděl jsem její sharingan. Take sharingan?! Já myslel, že ten klan už vymřel.

Sayuri

Po tom co řekl jsem sevřela ruku v pěst. Nikdy není pozdě! Zakřičela jsem a vytáhla kunai, který jsem nabila elektrickou chakrou a silně ho hodila přímo vedle jeho hlavy a pak vytáhla další a skočila k němu a přiložila mu ho ke krku a silně se do jeho očí podívala sharinganem. My "Uchihové" jsme nikdy slib neporušily, vždycky to bylo obráceně. Dodala jsem potichu a kunai u jeho krku začal jiskřit.

?????

Když se ta holka, začala trochu vztekat, tak jsem věděl, že mě jen tak nezabije, ale kdybych zabil, jednoho z těch akatsuki, tak budu slavný, jenom musím utéct. Moc času mu nezbývá. Řekl jsem ji, když se uklidnila a díval se na ní, jaký bude její další tah.

Sayuri

Když řekl, že moc času nezbývá, tak jsem se zhluboka nadechla a kunai víc přitiskla. Tobě čas vypršel! Vykřikla jsem a podřízla ho a pro jistotu jsem mu ještě vrazila kunai přímo do srdce. Mám nápad na to jak to vyléčit. Pomyslela jsem si a skočila ke Kenseiovi s deaktivovaným sharinganem. Bude to v pohodě, postarám se o tebe. Řekla jsem a vzala ho k menší skalce, kde jsem ho položila a strhla mu oblečení abych viděla ránu. Je to hnusné zranění, ale v okolí je hodně bylinek. Řekla jsem a pak mu dala ruku na druhé rameno. Vydrž tu prosím. Dodala jsem a rychle šla do lesa shánět bylinky.

Kensei

Kdyz Sayuri zabila toho cloveka, tak hned na to me odtahla k mensi skalce. Rekla, ze je v okoli dost bylinek, co by mohli zabrat, ale ja uz byo tak mimo, ze si predstavoval, ze uvidim svoji mrtvou rodinu - matku a otce. Miluji te. Rekl jsem nahlas, ikdyz to bylo receno me matce, kterou jsem mel pred ocima.

Sayuri

Když jsem odcházela, tak jsem slyšela jak Kensei vyslovuje "Miluji tě", což mě celkem zarazilo a tak jsem se otočila a chvilku ho sledovala a nebyla jsem si jistá, jestli to myslí vážně. Zeptám se až se vrátím, teď potřebuje ty bylinky. Řekla jsem si pod nos a rychle šla k jednomu kameni na kterým byl divný modrý mech. To je tuším ono... možná. Pomyslela jsem si a trochu mechu natrhala, pak jsem dále prozkoumávala les a našla jsem i borůvky a nějaký červené bylinky. Uvidím co s tím nadělám... Pomyslela jsem si a rychle běžela ke Kenseiovi. Když jsem k němu doběhla, tak jsem si k němu klekla a mech mu položila na ránu a pak vytáhla menší mističku ve které jsem rozdrtila tu bylinku a přidala trochu vody z čutory. Vznikla z toho taková divná smrádnoucí mastička. Když byla hotová, tak jsem mu jí napatlala na ránu a pak to zakryla mechem, mastička měla vypustit protijed přímo do krve a zničit ho tak. Doufám, že ti bude zítra lépe... sama to asi zvládat nebudu. Řekla jsem a usmála se, pak jsem z pozarohu přitáhla nějaké dřevo a to zapálila, takže jsme měli menší táborák. Sedla jsem si vedle Kenseie, abych mu mohla stále kontrolovat ránu.

Kensei

Když Sayuri dostala nějaké byliny, tak jsem už spal a přemýšlel, jak se to mohlo tak zvrtnout. Vůbec jsem nevnímal a probudil se až ráno, kdy zrovna vycházelo slunce. Rána pořád bolela, ale už to bylo lepší. Sayuri pořád spala a já se ji snažil probudit. Měly by jsme jít. Řekl jsem a čekal jestli se vzbudí.

Sayuri

Usnula jsem tak rychle, že to ani nebylo možné. Ráno mě Kensei budil a říkal, že musíme jít. Ale ty bys měl sedět a být v klidu, aby protilátka rychleji účinkovala. Řekla jsem a koukla se na tu jeho ránu a pak si vzpomněla na to co říkal při mém odchodu za bylinkami. [i] Proč to mam furt v hlavě?!... Moje jediná slabina... [i] pomyslela jsem si a zamourila oči. Pomalu jsem vstala a s kleslim obličejem a čekala jak se Kensei rozhodne.

Kensei

Když se probudila a řekla, že bycc měl být v klidu a odpočívat, nabrat sílu, tak jsem věděl, že má pravdu, ale tentokrát, jsem si musel pospíšit. Jsem v pořádku Sayuri. Řekl jsem a usmál se na ni, ale uvnitř jsem věděl, že rána pořád bolí a doufám, že při tom spěchu, nezačne krvácet a kdyby došlo na boj, tak fyzicky moc nezaboduji. Díky bohu za moje genjutsu. Řekl jsem si v duchu a šel směr temná.

Sayuri

Když řekl, že je v pořádku, tak jsem jenom zakývala hlavou a uklidila si náčiní. Jestli se dostaneme dál za tenhle les a tobě se něco stane, tak už ti nebude pomoci... nikdy jinde než v tomhle lese tyhle bylinky a mechy nerostou. Tohle okolí je jediný, který je chráněný duchem lesa. Jsem ráda, že při tom výbuchu jsem ho nenaštvala, je to sice pověra, ale v tomhle světě už není nic moc co riskovat. Řekla jsem a skočila na kámen. To o lesním duchovy je všechno pravdivé... už od včerejška nás sleduje. Pomyslela jsem si a mávla na Kenseie. Musíme hodně rychle pryč. Dodala jsem a rychle se rozeběhla kupředu.

Kensei

Když mluvila o tom, že mi nebude pomoci, jakmile opustíme les, tak jsem se popravdě i trochu bál a v dálce jsem viděl konec lesa. Les chráněný duchem? O tom jsem neslyšel a nikdo ani v akatsuki se o tom nezmínil. Když jsme se dostali na kraj lesa, tak jsem se zastavil a přemýšlel, jestli bych měl opustit tohle místo a dostat svůj život do nebezpečí a nebo zde zůstat a uzdravit se .. Sakra .. takové rozhodnutí.

Kensei

Když jsme slyšeli ten hlas, tak mě přejel mráz po zádech. Opravdu jsem přemýšlel jestli to za to stojí, jestli stojí obětovat svůj život. Když jsme tam tak stáli, tak jsem se pomalu rozhodoval, ale nejsem si jistý, zda správně. Složil jsem pár pečetí a vedle mě se shromáždilo několik vran a vytvořily můj klon. Měla bys jít sama. Jakmile se něco pokazí, tak o tom budu vědět. Řekl jsem a čekal na její reakci.

Sayuri

Když řekl, že bych měla jít sama tak jsem zakroutila hlavou. Netýkalo se to tvojeho parťáka? Navíc zpátky se už asi nevrátíš, jestli nechceš aby tě ten duch zabil. Řekla jsem a pak vytáhla knížku, ve které byli napsány všechny báje a mýty. Musíš počkat 48 hodin než na tebe zapomene. Dodala jsem a nandala si klobouk. Ještě se můžeš dostat do hlavního města a jít do nemocnice, ale tam tě bude asi hodně lidí hledat. Řekla jsem a pak čekala jak se rozhodne. (Do hlavního města~ mohlo přinést Kenseiovi vzpomínku na to, že by tam mohl být Ryuga, nebo v jeho blízkém okolí.)

Kensei

Když povídala ty pohádky, co slyšela jako malá, tak jsem se jen usmál. Myslím, že není nejlepší nápad jít do temné, když naposled tam po nás všichni šly a já nemohu ochránit sebe ani mě. Řekl jsem a dodal. Myslím, že Ryugu poznáš nebo spíš on pozná tebe. Řekl jsem a sednul jsem si na zem. To rameno bolí. Sakra.. Pomyslel jsem si a chystal jsem s ní poslat mého klona. Vím jak ten mech vypadá a bylinky použiji stejné, které si mi dala na ránu. Řekl jsem ji, když jsem seděl na zemi.