Hlavní město

Madara

Vypadala, že bude panikařit, ale pak se začala proměnovat. selfie proměna, to jsem ještě neviděl. Pomyslel jsem si a sledoval co se bude dít, přičemž ten meteor stále padal a padal, už to vypadalo, že vyhladí půlku lidstva.

Nelliel

... když byla přeměna kompletní tak začal dým pomalu mizet, ale to mi bylo jedno protože jsem pokračovala ve vyvolávání technik. Kolem mě se začaly míhat blesky a chvíli na to trhat triko kolem ramen. Shunkoo se formovalo, a když bylo konečně zformované tak jsem se v mžiku objevila za ním, protože mi bylo jasné, že s meteoritem nic nezmůžu. Když jsem byla za ním tak jsem se snažila ho nakopnout jako on předtím mě....

SONG !:

Madara

Když začala jiskřit, tak jsem zpestřil a když se objevila zamnou a chtěla mě nakopnout stejným stylem jako já jí, tak její noha akorád prošla skrz mě. Shinra Tensei! Řekl jsem hnedka po tom co mi noha prošla skrz tělo a to vyčistilo moje okolí v cca 3metrech, což muselo tu holku silně odhodit. Meteor stále padal a těsně nad zemí se proměnil v kouř. Účel to splnilo, tvoje Kekei Genkai je zajímavé, ale nevím jestli celkem užitečné v tvojí malé verzi. Nebudu se ale bránit tomu tě vyzkoušet jako člena Akatsuki. Řekl jsem nahlas aby mě slyšela a složil pečeť která zrušila všechny jednotky ve městě a já pomalu mizel. Odpočiň si, zítra si pro tebe přijdu. Dodal jsem a zmizel.

Nelliel

Snažila jsem se ho nakopnout ale moje noha jen prošla skrz něho... a pak mě odhodila nějaká vlna... Seděla jsem na zemi, když pronášel svoji řeč. Potom jsem uvolnila Shunkoo,když zmizek tak jsem se pomalu vracela zpátky do města. No musím mu pak i poděkovat, jsem dost ráda být znovu dospělá. pronesla jsem jen tak pro sebe šťastným a docela vysokým hláskem. Ve městě jsem se snažila najít nějaké ubytování, ale všechno bylo obsazené. Tak jsem byla nucená zůstat v přes noc v něčem co vypadalo jako park na lavičce...

Zeref

Procházel jsem se hlavním městem a sháněl informace, které potřebujou u nás ve skrýši. Zašel jsem k parku a napadlo mě, že si tak trošku můžu oddychnout. Šel jsem k nejbližší lavičce a na ní se rozvalil. Někdy si říkám, jak tahle práce je otravná. Pomyslel jsem si a zavřel oči a zhluboka dýchal.

Nelliel

Procházela jsem se po parku, a divila se kolik tu je zajímavých lidí. Někteří až moc. A to mě odradilo od toho, abych přespala v parku, proto jsem se vydala najít ještě nějaké místo kde zůstat. Po cestě jsem se ještě zastavila u nějakého pomníku a četla si co je na něm napsáno...

Zeref

Když jsem se siflil na lavičce, tak jsem otevřel oči a kolem prošla divná holka s roztrhaným oblečením. Ta dnešní moda... Pomyslel jsem si a siflil se dál.

Nelliel

Na cedulce:

kód:

Máš moc velkou prdel!!

Četla jsem si cedulku a upřimně jsem se divila co tam je napsané, ale nedalo mi to a asi 15 minut jsem si prohlížela svoji prdel a posuzovala, zda je opravdu tak velká jak píše tabulka...

Zeref

Když jsem se tak siflil, tak jsem viděl jak si ta holka prohlíží svojí prdel, jakoby jí nepatřila. Jestli je tohle in... tak nechci vidět co dělá moje ex. Pomyslel jsem si a pak se začal nahlas smát.

Nelliel

Prohlížela jsem si pozadí, když se za mnou někdo začal nahlas tlemit. Otočil jsem se a tam seděl nějaký kluk na lavičce a vypadalo to jako by se smál mě a já se začala červenat No to byl trapas... pomyslela jsem si a rychle jsem utekla z parku ...

Zeref

Smál jsem se a když ta holka utekla, tak jsem se přestal smát a dal si ruce za hlavu. Člověk hnedka příde a jiné myšlenky. Pomyslel jsem si a dál se siflil na lavičce.

Nelliel

Když jsem vyběhla z parku tak jsem se vydala směrem k hlavní budově, tam jsem se chvíli rozhodovala kam se vydat. Nakonec jsem se rozhodla vydat nějakou dlouhou uličkou a na konci byla nějaká rozsypaná chaloupka tam jsem si vlezla a lehla si na zem po nějaké chvilce jsem usnula...

-> Ráno, východ slunce.

Nelliel

Když jsem se probrala bylo už ráno, a při mojí smůle jsem byla zase v dětské podobě a celá rozlámaná. Bylo mi celkem jedno jak momentálně vypadám nebo jestli něčím nesmrdím. Vydala jsem se někam na snídani, ráno tu nebylo zrovna moc k vybírání tak jsem vlezla do první hospůdky nebo restaurace kde jsem si objednala snídani. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím co jsem včera vlastně provedla a kam jsem se to přidala.

Madara

Objevil jsem se poblíž parku, kde přespal Zeref. Co jsi zjistil? Zeptal jsem se ho a on mi předal papír a pak poukázal na pomník co byl nedaleko. Co s tím pomníkem? Zeptal jsem se ho a on akorád vstal a ušklebil se. Lidi co si přečtou jeho popis prý zesílí tělesně. Řekl a já popošel blíž k tomu pomníku.

kód:

Máš moc velkou prdel!!!

Mám moc velkou prdel?! Pomyslel jsem si a kolem ruky mi narostlo modré susanno a zničil jsem ten pomník, pak jsem se otočil směrem na smíchy lamajícího se Zerefa. Vtipný... Dodal jsem a šel pryč z parku.

Nelliel

V poklidu jsem jedla svoji snídani a přemýšlela co se bude dál dít... Došla jsem nakonec k závěru, že snídaně byla bezva a že se asi vydám porozhlédnout se po městě než si ten Uchuha pro mě příjde. A tak jsem se vydala směrem k hlavní budově...

Rin

Můj samotářsky život mě opět zavedl na nejpodivnější místo jaké mohl. Před městem jsem se zastavil a zhluboka se nadechl. Nasál jsem tu temnou atmosféru celým nosem a po chvíly přemýšlení jsem si řekl: Temnota toho města se mi začíná líbit víc a víc. A pokračoval k bráně. Když jsem prošel hlavní branou, většina obyvatel byla zahalena v pláštích a byly z nich cítit obavy. Prodíral jsem se davem k hlavní budově, kde jsem spatřil malou holčičku se zelenými vlasy. Byl jsem trochu hladový tak jsem šel za ní a zeptal se: Ahoj, nepozvala bys nového kamaráda na snídani?

Madara, Zeref

Když jsem vyšel z parku, tak jsem mávnul na zerefa. Víš koho máš hledat. Řekl jsem a nachvilku zmizel. Hai! Řekl jsem a když Madara zmizel, tak jsem běžel směrem k hlavní budově. Jestli potkám vůdce temné, tak nemám moc šanci... musím najít tu holku a rychle zmizet. Pomyslel jsem si a skočil na barák ze které jsem viděl tu malou holku a u ní nějákého kluka. Holčička se už kamarádí? Řekl jsem si pod nos a sedl si na střechu se záměrem je chvilku sledovat.

Nelliel

Šla jsem v poklidu k hlavní budově, kde jsem narazila na nějakého divného kluka co po mě chtěl snídani. Chvilku jsem na něho nechápavě koukala a pak ze mě vypadlo Nani ? Kdo řekl že jsem tvoje kamarádka ? A ještě k tomu nějaká nová... na chvíli jsem se odmlčela a pak jsem dodala Jestli máš hlad tak tam je fajnová hospůdka a ukazovala jsem směrem odkud jsem přišla ...

Rin

Počkej! Zakřičel jsem a chytil ji za rameno.
Prosím, cesta sem byla dlouhá a vyčerpávající. Už den jsem nejedl. Chtěl bych jen jeden kebab, myslím že by sis taky dala. A ukázal jsem na stánek za hlavní budovou.

Spoiler:

Nelliel

Když jsem byla na odchodu tak mě ještě zastavil a přemlouval. Dala, ale ne teď možná potom tak se pak pro mě stav... Zatím odpověděla a chtěla jsem si jít dál svojí cestou jenže to jsem taky nemohla když jsem se zapověděla tomu chudákovi Uchuhovi co na mě shodil meteorit.

Zeref

Když začali mluvit o kebabu a támhle v dálce byl úžasný stánek s originálníma záclonkama, tak jsem skočil k němu a s hvězdičkama v očích jsem spustil. Dáme si kebab? dáme si kebab??? KEBAB! MILUJU KEBAB! Zakřičel jsem a skákal po jedný noze.

Rin

S pocitem hladu a s vědomím, že jsem bez pěněz jsem přemýšlel co dál. Náhle ze střechy seskočil nějáký ninja. Skákal po jedné noze a křičel, že by si dal kebab. Chytil jsem ho za ramena a začal křičet a skákat s ním. Kolemjdoucí na nás hleděli jak na dva idioty. Řekl jsem: Bohužel nemám peníze, ale rád bych si jeden dal. Zrazu zafoukal vítr a já ucítil tu krásnou vůni kebabu. Začalo mi kručet v břiže a se sklopeným pohledem jsem se opřel o zeď.

Zeref

Když začal skákat semnou, tak jsem po chvilce přestal a natáhl ruku na ten stánek s kebabem. Yosh! Přímý útok na stánek! Zakřičel jsem a směšným stylem běžení jsem doběhl k tomu stánku a sedl si na židlu na které jsem se 4x otočil dokola. 2x ten největší kebab co tu máte! Vykřikl jsem a čekal na můj vysněný kebab.

Rin

Když jsem toho ninju slyšel, že se jde na kebab, tak jsem ucítil okamžitý přísun energie a rozeběhl jsem se přímo ke stánku. Bohužel mi nevydržela na dlouho a zakopl jsem o první kamínek, který se mi postavil do cesty. Ke stánku jsem se doslova doplazil. Když jsem se vyškrábal na židli, tak jsem byl rád, že vůbec dýchám. Nakonec jsem byl docela klidný, protože pohled na připravující se kebab mi dával pocit bezpečí, který jsem v tak zdevastovaném stavu potřeboval.