Sídlo Akatsuki 2

First topic message reminder :

Pro hraní nově příchozích.

Asuna

Strašně jsem brečela, kvůli tomu,  že z té kopule teklo dost krve,  ale pak se Rin z toho dostal a já si akorát utrela slzy a rychle Rina odejmula.

Spoiler:

.
Strašně jsem se o tebe bála! Řekla jsem a začala mu brečet do ramena. Pak jsem jen tak očkem viděla co se blíží k zemi a jen jsem Rina co nejvíc sevřela. Je tohle konec? Zeptal jsem se a pak se začala trochu klepat. Miluju tě Rine! Vykřikla jsem mu do ramena a čekala jestli se třeba zázrak neobjeví.

Rin

Po tom co jsem přistál, tak mi nezbývalo moc many a proměnil se zpět do normální formy. Asuna mě okamžitě objala a začala mi brečet na rameni. Potom jsme zahlídly tu gigantickou věc, co se k nám blíží.
Asuna vykřikla, že mě miluje a lehce se rozklepala. Taky tě miluju! Řekl jsem a políbil ji.

Spoiler:

Neboj, všechno bude v pořátku. Řekl jsem a usmál se na ni. Postavil jsem se a šel směrem k Madarovi. Zašlo to moc daleko Madaro! Zastav to nebo nás tu všechny zabiješ. Podrobím se ti jak si chtěl, ale hlavně to zastav! Zakřičel jsem na něho a čekal, jestli tu dnes opravdu všichni zemřeme.

Madara

Koukal jsem se na ty dva a když oba dva prohlasily,  že se milují, tak jsem se zasmál a dal ruce do krize.  Rin pak šel pomalu ke mě se slovy,  že to zaslo moc daleko a ze se mi podrobí jak budu chtít. Ale,  ale.  Takže ti už došlo,  že mě nikdy nemůžeš porazit,  úplně mi připomínás Ryugu, a tady Kenseie. Oba dva si mysleli,  že mě dokáží porazit. Nakonec jeden útek a druhy dostal pečeť boha smrti. Šetrne, že?   Řekl jsem a meteor stále padal,  ale těsně nad hlavami všech se proměnil v kouř. Já
se akorát otočil a šel pomalu pryč.

Kensei

Pozoroval jsem všechno, co se dělo a když se do toho zapojil i ten kluk, tak jsem jen ustoupil, protože ho chápu, kdo by si to nechtěl sám vyřídit s Madarou. Pomyslel jsem si a stranil se vedle nich. Když už bylo po všem a Madara vyvázl bez zranění a k tomu jsem o něm zjistil, že používá stejnou techniku jako já - Susano, tak jsem s ním chtěl mluvit. Když odcházel, šel jsem za ním a řekl. Nechceš vědět, jak dopadla ta mise? Řekl jsem, když jsem byl tak 5 metrů za ním a čekal, jestli ho to bude zajímat nebo ne.

Madara

Odcházel jsem a pak mě Kensei zastavil, protože semnou nejspíš chtěl mluvit. Vrátil jsi se, takže mise byla úspěšná. Řekl jsem a pak natáhl ruku. Už mi to můžeš předat, uvidím, jestli to je všechno nebo ne. Dodal jsem a čekal jestli mi předá zásilku určenou pro mě.

Zeref

Když se mě zeptala co bude teďka, tak jsem se zasmál a ukázal na kuchyň. No měla bys uvařit oběd. Řekl jsem a čekal jestli uvaří oběd.

Asuna

Rin řekl, že mě také miluje a já se roztomile usmála a když mě políbil, tak jsem se od něho nechtěla odtrhnout, ale Rin musel promluvit k Madarovi aby to všechno zastavil a taky se tak povedlo. Vstala jsem a pomalinku šla k Rinovi, který měl zraněný bok. Jsi zraněný, budeš to potřebovat ošetřit. Řekla jsem a prohlížela si jeho ránu, pak mě napadlo, že by jsme mohli jít do pokoje. Ošetřím ti to na pokoji, jestli teda můžeme do pokoje. Dodala jsem a jen sledovala jak Madara odchází.

Kensei

Když po mě chtěl to, co sem měl najít, tak jsem přemýšlel, zda mu to dát nebo ne. Tady to máš, řekl jsem a dal jsem mu ampulky, které jsem našel v té jeskyni. Mohu se zeptat k čemu jsou? Zeptal jsem se a hned na to dodal. Ještě jsem tam našel tyhle papíry, třeba by tě mohli zajímat. Řekl jsem mu a čekal na jeho reakci.

Nelliel

Rozhlížela jsem se po pokoji, když mi Zeref řekl, že mám jít uvařit oběd. Tak to si vážně věříš. řekla jsem si potichu pro sebe, pak jsem vlezla do skříně kde vysely pláště a na horní polici leželi klobouky. Jeden jsem stáhla z ramínka dolu a pak si ještě pomocí stoličky vylezla pro klobouk. Oblékla jsem si plášť a nasadila klobouk. Vyběhla jsem z pokoje a táhla zbytek pláště za sebou a volala na Zerefa Hele, hele, sluší mi to, že jo ? a kroutila se před křeslem.

Madara

Vzal jsem si ty lahvičky DNA a na jeho otázku ani neodpovídal, ale když mi dal ty papíry, tak jsem si je prohlídl a pak mu je opět vrátil. Plánoval jsem pro členy Akatsuki udělat menší knížku, která by jim dala informace o zdejším okolí a vůdcích, bohužel jsem na to něják zapomněl . Řekl jsem a i s těma lahvičkama se přemístil. Pak si přijd pro odměnu. Stihl jsem dodat.

Zeref

Když sem přišla s pláštěm, do kterého by se vešla asi 5x, tak jsem hodil facepalm.

Spoiler:

Jojo sluší ti to a když si ten konec přehrneš přes hlavu, tak z toho budeš mít dokonce i pláštěnku. Řekl jsem a zasmál se, pak jsem odešel do kuchyně a z lednice vzal pár vajíček, která jsem hnedka hodil na pánev.

Rin

Když všechno konečně zkončilo, přišla ke mě Asuna a řekla, že jsem zraněný. Fakt že jo, ani jsem si nevšiml. Řekl jsem a usmál se na ni.

Spoiler:

Taky bych se rád podíval na pokoj, víš kudy se do něho dostaneme? Zeptal jsem se a za chvíly zasičel, protože mě začala rána pálit.

-> Pokoje jsou už označené, takže když se vydáte do skrýše, tak najdete svůj pokoj podle svých jmen. Jediný poslední pokoj je až na konci hlavní chodby, zrovna tenhle pokoj je ten největší.

Asuna

Bylo nutné to rychle ošetřit, protože to vůbec nevypadalo dobře. Ta technika... tenhle meč není ani z kovu, ale ten řez je způsobený chakrou. Pomyslela jsem si a když se Rin ptal na to, jestli nevím kudy se dostaneme do pokoje, tak jsem akorád pokrčila rameny a usmála se. Podle mého instinktu by jsme měli jít dovnitř a zkusit najít prázdný pokoj. Řekla jsem a zasmála se, pak jsem vyrazila směr chodba do skrýše.

Kensei

Když řekl, že si mám zajít do kanceláře pro odměnu, tak jsem tam šel hned, protože jsem s ním chtěl mluvit ještě víc. Když jsem došel ke kanceláři, tak jsem zaklepal a po chvilce jsem vešel dovnitř. Řekl jste správně. Odměna? Položil jsem otázku a sedl si do křesla a přitom jsem dal nohy na stůl.

Nelliel

Byla jsem šťastná, že mi Zeref pochválil vzhled, ale byla jsem trochu zaražená, že se i trochu vysmívá organizaci tím, že bych měla pláštěnku z pláště co nosí všichni. Bohužel mě nic nenapadlo co na to říct a jen jsem si vyhrnula plášť a šla jsem do kuchyně, kde jsem si sedla na židli a čekala co Zeref uvaří.

Rin

Když se Asuna vydala směrem k pokoji, tak jsem se chytil za bok a následoval ji. Šli jsme hlavní chodbou a já jen sledoval značky na dveřích. Obsazeno, obsazeno, obsazeno,.. to snad není možné. Řekl jsem a na konci chodby zahlédl pootevřené. Dívěj, tamhle vzadu. Dodal jsem a šel dál.

Madara

Když přišel Kensei, tak si hodil nohy na horu a já si dal akorád ruce do kříže a zasmál se. Ano odměna, ale jestli se v mojí kanceláři budeš chovat jako u sebe v pokoji, tak nedostaneš nic. Řekl jsem a pak z šuplíku vytáhl 2 černé kuličky. Tohle je prototyp černé díry, nefunguje, ale dá se to použít světelná bomba, která oslepí všechny. Řekl jsem a položil jí na stůl.

Zeref

Uvařil jsem si vajíčka a k tomu si vzal nějaký chleba co tu byl, pak jsem viděl toho prcka jak tam hladově sedí, tak jsem vzal 2 jablka a rozdrtil je na kašičku. Pak jsem jí to kidnul na talíř a položil jí to na stůl s malou lžičkou. Pro malou osobnost malý oběd. Řekl jsem a pak vzpomněl si na něco. Málem bych zapomněl! Támhle ta krabice! Řekl jsem a rychle k ní došel a rozbalil jí. Ve vnitř bylo tohle:

Spoiler:

Pak jsem se zasmál a dodal. Madara říkal, že to je pro tebe.- Hhaahahahah


-> Když jste došli k tomu pokoji, tak tam bylo napsáno:

kód:

Pokoj * * *

Byl to neskutečně velký pokoj se spoustou nábytku.

Kensei

Když vytáhl nějaké černé kuličky, které fungují jako světelná bomba, tak jsem přemýšlel a zamyslel se nad tím, zda si nedělá srandu. Zajimavé, ale teď k mojí odměně. Doufal jsem, že mi sundáš to znamení boha. Řekl jsem a mu a než stačil něco říct, tak jsem řekl. Oni se tě tam pokouší zabít a oni to znamení nemají a já, který se postavil před tu praštěnou holku, tak musí být pořád ten nejhorší? Řekl jsem mu ve stoje a čekal co řekne.

Asuna

Následovala jsem Rina a prohlížela si ostatní pokoje, ale všechny jsou obsazené. Rin spatřil volný pokoj, takže to byl asi ten náš. Rozeběhla jsem se k němu a hned do něho vlítla. Nemohla jsem uvěřit svým očím. To....to... to je za odměnu nebo? Pomyslela jsem si a rychle skočila na pohovku, která krásně pružila. Supeeer! Vykřikla jsem a pérovala se na pohovce.

Nelliel

Když mi podal tu jablečnou kaši, Arigato, Itadakimasu ! poděkovala jsem a pustila se do jídla, hned potom, ale začal rozbalovat postýlku a nakonec z něho vypadlo, že je pro mě. Chvilku jsem se na ni koukala a pak jsem řekla Gome, ale vyřiť tomu Uchuhovi, že nejsi můj typ a neplánuju s tebou mít nějaké potomky. a pokračovala jsem v jídle té super jablečné kaše.

Madara

Nejde to sundat. Řekl jsem a pak na jeho obhajování jsem se zasmál. Zkus použít hlavu a vzpomeň si na to, proč tu pečeť máš a kvůli čemu oni útočili. Nepodařilo se jim splnit misi, kterou jsem jim zadal a dostali trest. Bohužel jsem se až moc dotkl jeho holčičky, takže se z toho stala celkem sranda. Řekl jsem a zasmál se.

Zeref

Po tom co řekla, jsem sevřel pěst a divně se na ní podíval:

Spoiler:

OPRAVDU SI MYSLÍŠ, ŽE BYCH POTŘEBOVAL MÍT NĚCO TAKOVÉ S TAK MALOU HOLKOU?! Vykřikl jsem a ještě pár minut se takhle tvářil.

Rin

Asuna se rozběhla k pokoji a za chvíly jsem uslyšel jásot. Bylo mi jasné, že jsme se trefili. Vešel jsem do našeho pokoje, který byl opravdu obrovský. Asuna skákala na gauči a smála se u toho. Vidím, že pohovka péruje tak, jak má. Řekl jsem si a na chvíly udělal tenhle obličej.

Spoiler:

Odložil jsem si plášť a šel si na chvíly lehnout na postel. Byl jsem celkem vyčerpaný a ta rána bolela stále víc a víc.

Spoiler:

Asuna

Rin vypadal opravdu divně až jsem se začala smát. Díky té pohovce jsem zapomněla na tu ránu a hnedka vytáhla z kapsy flašku s léčivým effektem a pár obvazů. Došla jsem k němu a vyhrnula mu oblečení na straně kde měl tu ránu. Kápla jsem pár kapek z lektvaru a rozetřela ho po ráně. Nejspíš to šíleně bolí... snaž se to vydržet. Řekla jsem a po rozetření jsem mu to zavázala a pak mu poklepala na rameno. Máš hlad viď?  Hnedka něco uvařím, jenom minutku. Řekla jsem a šla se převléct.

Spoiler:

Yop! Jdeme vařit! Prohlásila jsem a šla směrem do kuchyně, která byla monstrozně veliká.

Rin

Asuna za chvíly příšla a začala mě ošetřovat. Když mi lektvar rozetírala po ráně, tak jsem se jednou rukou chytil rámu postele a svíral zuby. Přesně jak Asuna říkala, šíleně to bolelo. Když bolest utichla, obvázala mi ránu obvazem a šla se převléct. Když vyšla ze dveří, neskutečně ji to slušelo. Páni...
Řekl jsem si a šel si zednout na gauč. Tak copak nám uvaříš Asuno? Řekl jsem a usmál se na ni.

Nelliel

Potom co se mě snažil přesvědčit, že jsem malá holka a podíval se na mě tím divným pohledem. Na to jsem se na něho vážně podívala a řekla Jsem si stoprocentně jistá, že ten kluk co se mi smál v parku jsi byl ty. Takže víš jak normálně vypadám. Sama nevím proč musím trčet v téhle hrozné dětské postavě nebo co jsem byla dřív. Jen vím, nebo alespoň doufám, že vím jak být opět dospělá, i když jen na chvíli. A pokud mi nevěříš zeptej se toho tvého kamaráda Madary. A doufala jsem, že alespoň na chvíli si přestane ze mě dělat srandu a bude se mnou jednat normálně. Přitom jsem pokračovala v jedení kašičky.

Asuna

Připravovala jsem si suroviny a když se Rin zeptal co uvařim, tak jsem se usmála a mrkla na něho. Uvidíš. Řekla jsem a popadla nůž.

Spoiler:

Vytáhla jsem si zeleninu, kterou jsou nakrájela na kousky a shrnula to na jeden talíř. Jako další jsem dala smažit maso, které jsem postupně kořenila aby bylo nádherně pikantní. Vzala jsem chleba, který jsem nahřála v troubě a ještě nakrájela trochu salátu. Maso se po 30 minutach usmažilo a já jsem naplnila 4 páry chlebů masem, zeleninou a polila to kečupem. Přendala jsem to na 2 talíře a pomalinku s tím šla k Rinovi. Tadááá! Řekla jsem a položila to na stůl.

Spoiler:

. Sedla jsem si naproti Rinovi a jen se usmála. Itadakimasu!