Kladná Říše - Okolí

Okolí kladné říše. Nachází se zde spoustu chrámů a opuštěných hradů.

Zeref

Skratka byla pro nás hodně výhodná. Sice to bylo skrz tajemné tuneli, ale já se nebál a Nel nejspíš taky ne. Cesta v tunelech byla plný pavučin, pavouků a různých chrobáků. Ignoroval jsem všechno a když jsme došli k východu, tak jsme mohli spatřit nádherné louky a jezera, prostě jako v ráji. Jsme tu. Ohlásil jsem a rozhlížel se kolem.

Nelliel

Běželi jsme zkratkou. Všude boly pavouci, ale co se dalo dělat, povinosti volali. Když jsme dorazily konečně na místo určení, tak to vypadalo jako v ráji. To si to ten Uchuha nemohl postavit tady? ptala jsem se Zerefa a rozhlížela jsem po té nádheře.

Zeref

Nel měla dobrou připomínku a to, proč si Madara skrýše nepostavil tady.Bylo by to moc nápadné. Řekl jsem a šel skrz louku plnou květin. Kladná se vůbec nezměnila. Pomyslel jsem si a rozhlížel se okolo.

Nelliel

Šla jsem za Zerefem, a trhala jsem po cestě květiny a skládala jsem věneček. A japato ? ptala jsem se Zerefa, když tvrdil, že by ta skrýš byla tu moc nápadná. Chvílemi jsem se zapomínala, protože jsem rozhlížela a něco mi to tu připomínalo. Tu jsem už musela někdy být. míhalo se mi hlavou.

Zeref

Byl to nádherný výhled, který probouzel spoustu vzpomínek. Pak Nel něco zamumlala a já jí rozuměl úplnou blbost. Jablko? Zeptal jsem se a nechápavě se na ní podíval.

Nelliel

Skládala jsem věneček a skoro jsem ho měla hotový, když se mě ptal na nějaké jablko. A co ním? Já hlad nemám odpověděla jsem a nasadila si věnec na hlavu. A když se na mě tak nechápavě díval tak jsem si musela rejpnout. Copak se děje? Snad nechceš taky umotat věnec?

Zeref

Hned mi došlo, že jsem řekl blbost a tak jsem to nechal být a akorád mávnul rukou. Ano chci věneček, můžeš ho upatlat ze střev. Řekl jsem a zasmál se.  Když jsem nedával pozor na cestu, tak jsem zakopl o šutr a zahučel přímo do pampelišek. *kur*a* Ozvalo se dusivým hlasem.

Nelliel

Potom co pronesl, že chce věneček ze střev jsem se jen ironicky zasmála, Ha Ha Ha... ale ten se hned změnil v normální, protože se zrovna Zeref natáhl do pampelišek. Ty by jsi se měl naučit chodit, místo těch nudných vtípků řekla jsem a pokračovala ve smýchu a chůzi k němu. Potom co jsem došla k němu, jsem ještě dodala Asi ti už věnec dělat nemusím, podívej se už ho máš, sice z pampelišek, ale to nevadí a smála se dál při pohledu na Pampeliškového Zerefa.

Zeref

Zvedl jsem hlavu a otřepal si jí. Jak málo stačí k dětské radosti. Pomyslel jsem si a pomalu vstal. Stane se... myslím, že můžeme pokračovat. Řekl jsem a pomalu šel dál po louce.

Nelliel

Když se připravil na pokračování, tak se mě zeptal jestli můžeme jít. Já myslím, kdyby jsi uměl chodit, tak se nemusíme zdržovat. řekla jsem a šla za ním. Po nějaké chvíli jsem si uvědomila, že mám na sobě plášť organizace stejně jako Zeref, proto jsem se ho ještě ptala Nebude lepší, když sundáme ty pláště s mráčkama?

Zeref

Nel měla dobrou připomínku a já se zasmál. Ty pláště budí respekt. Řekl jsem a pokračoval směr palác. Hnedka za velkým kopcem byl vidět opravdu obrovitánský palác , který se tyčil až do mraků. Koukni... tamten palác. Řekl jsem a viděl, jak půlka zdi paláce byla zničená. Rychle jsem se rozeběhl k tomu paláci a po cestě jsem varoval Nel. Až budeme u paláce, tak si dávej velký pozor. I přesto je hodně hlídaný. Řekl jsem a pokračoval.

Nelliel

Potom co zamítl sundání plášťů, jsem věděla, že určitě příjdou potíže. Netrvalo dlouho a došli jsme ne kopec, ze kterého byl vidět náš cíl cesty. Zeref se rozeběhl a začal volat, abych si dávala pozor, že tu budou stráže. Stále si myslíš, že to je dobrý nápad mít pláště na sobě ? volala jsem na Zerefa zatímco běžel. Aaach jo... povzdychla jsem si a rozběhla se za ním.

Zeref

Bežel jsem směrem k vchodu do paláce a přímo na bráně byl znak, který se otevíral rukou. Doběhl jsem k tomu a položil ruku do toho aktivátoru, pak se vyhrnula v bráně destička my jsme mohli slyšet:



Ochranný systém je stále aktivní, bude to těžké se dostat až do hlavní místnosti. Řekl jsem a ta nahrávka se furt opakovala.

Nelliel

Doběhla jsem k němu a bylo vidět, že mě neslyšel. Hned na to něco spustil a tvrdil, že to ne ochranný systém. Tak co teď pane Genius ? zeptala jsem se ho potom co jsem si poslechla první sekvenci toho systému a přitom jsem se chystala v případě nutnosti zdrhat.

Zeref

Systemový kardinál byl stále aktivní a to se mi nelíbilo. Přemýšlel jsem nad tím, jak se tam Ryuga dostal a možná to bylo tím, že tehdy ještě systém nebyl aktivní. Jsem Zeref, přítel velitelky Strážců světla, Luci. Luci neočekávaně zemřela a já jsem si přišel pro to, co mi tu zanechala. Pustíš nás dovnitř? Řekl jsem směrem na systém a systém řekl celkem divnou odpověď.



Celej ten systém je nějaký divný... nejspíš se musel narušit.Dodal jsem a znova přiložil ruku, což zopakovalo první větu znova.

Nelliel

Rozhlížela jsem se po okolí, zatím co se Zeref snažil dostat dovnitř. A nejdřív jsem si myslela, že se mi to jen zdálo, ale po chvíli mi došlo, že tam opravdu je díra na jedné z věží. Nebylo by lepší to zkusit tamtudy ? ptala jsem se Zerefa a ukazovala na tu díru ve věži.

Zeref

Systém musel reagovat na sílu strážců, protože jen oni se mohli dostat skrz bránu. Nel zbádala trhlinu ve věži a já jen kývnul hlavou. Ještě něco zkusím. Řekl jsem a soustředil světlo z KG do ruky a pak jí položil do toho aktivátoru. Přístup povolen! Vítejte zpátky velitelko! Řekl systém a brána se otevřela. Uvnitř byla viděl dlouhá chodba osvícená umělým světlem.

Legend

Nelliel

Potom co se mu nelíbil můj návrh na vloupání dírou, se mu nakonec povedlo otevřít dveře, a když ho alarm ohlásil jako velitelku, tak jsem se začala lámat smíchy. Ty a velitelka ... vypadlo ze mě a nemohla jsem se přestat smát.

Zeref

Nel se mi smála, když mě systém nazval velitelkou. Poškrábal jsem se na hlavě a pak vešel skrz bránu dovnitř. Jakmile jsem prošel, tak bylo cítit, že to tu jen tak lehké nebude. Palác je velký a dostat se až do hlavní haly zabere celkem dlouhou dobu. Řekl jsem a šel směrem kupředu.

Nelliel

Zeref se vydal do paláce se slovy, že to bude na dlouho. Já se už uklidňovala a vešla jsem tedy za ním, ale hned mě napadlo, že bych to mohla nechat na něho Co takhle kdyby jste paní velitelko našla co potřebujeme a pak se pro mě vrátila? zeptala jsem se ho, ale stále šla za ním, protože jsem očekávala nasranou odpověď

Zeref

Pomalinku jsem šel kupředu a pak Nel řekla, že by tu počkala až se vrátím. Klidně si tu zůstaň, ale jestli sem někdo přijde, tak ti asi moc nepomůžu a navíc tam hluboko jsou i věci, které by se ti určitě líbili. Řekl jsem a procházel chodbou ve které byli po stranách sochy strážců světla.